Komu pomáháme

Každý rok se součástí našeho týmu stávají i lidé, kterým do života zasáhla nečekaná zdravotní komplikace, úraz nebo vážná nemoc.  Těmto kamarádům se snažíme pomáhat s rozjezdem aktivního života v nových podmínkách. Společně cestujeme, sportujeme a stavíme se čelem nečekaným výzvám.

Rok 2017

V roce 2017 máme hned tři kamarády, kterým se nám podařilo podat pomocnou ruku v obtížné životní situaci.

Libor Bohdanecký

Prvním handicapovaným členem týmu je 46-ti letý hasič a aktivní sportovec Libor Bohdanecký. Zkušený profesionál a člen královéhradeckého hasičského sboru se zranil na konci června 2016 v rámci svého povolání. Pomáhal lidem v okolí a nyní se sám ocitl na „druhé“ straně, kdy se musí spolehnout na podanou pomocnou ruku okolí. Úraz při výkonu služby Libora upoutal na invalidní vozík s prognózou možného zlepšení jeho současných poúrazových fyzických limitů. Libor se snaží vyrovnat s nenadálou životní situací po svém velmi aktivně a jako správný bojovník příliš dlouho neváhal a přijal naši výzvu stát se právoplatným členem K4. Spolu jsme již absolvovali letní ČEZ handy kvadriatlon, Libor se nás chystá navštívit na trase závodu a v cíli a dokonce začíná uvažovat o způsobu, jak se maratonu příští rok účastnit v závodním poli s manželkou Bárou v roli asistenta. Rozsáhlý rozhovor s Liborem si můžete přečíst TADY. I Liborovi se snažíme pomoci finanční sbírkou, ze které bude moci hradit další rehabilitační pobyty, které ho dokáží posunout zase a další důležitý kus vpřed. Vždyť Radek s Liborem mají cíl, vystoupat spolu na Mont Blanc! Pokud vás Liborův příběh zaujal, máte možnost mu finančně přispět prostřednictvím sbírky ZDE.

Romča Šejna

Druhým kamarádem, který s námi letos propojil své sportovní aktivity a vydal se s naší 8-kou na trasu maratonu je 27 - mi letý Roman Šejna. Roman utrpěl jako 12 - ti letý těžký úraz, když ho srazilo auto. Několik týdnů se neprobíral z kóma, předpokládalo se, že vůbec nebude chodit. Po roční rehabilitaci a za vydatné podpory rodičů se ale opět dokázal postavit na vlastní nohy. Před úrazem hrál Roman hokej, po zranění začal jezdit na tricyklu. V roce 2007 byl vyhlášen objevem roku mezi tělesně postiženými sportovci, na závodních okruzích získal další úspěchy, účastnil se světových a evropských pohárů, v roce 2011 dokonce vyhrál ten v Římě. V zimě potom Romča mění tricykl za závodní sjezdovky nebo běžky a sportuje i v bílé stopě! Pohyb je prostě to, co Romana činí šťastným a pomáhá mu zvládat i silnou poúrazovou psychózu. Bohužel ale Romčovi dosluhuje jeho současný tricykl a cena nového je skoro 130 tisíc. Rodina ho není schopná ze svých příjmů pořídit. Romčá má proto otevřený podúčet v Kontech bariéry, kde se snažíme společně potřebnou částku posbírat. Pokud se budete chtít Romčovi zapojit i vy, napište nám, číslo účtu obratem pošleme :).

Kubík Zemánek

Třetím naším chráněncem je třináctiletý Kubík z Holic, který se na podzim 2003 narodil jako zdravé miminko. V září 2006 měl nastoupit do školky, ale k tomu již bohužel nedošlo. Kubík prodělal herpetickou meningoencephalitidu, která má za následek diagnózu atypického autismu, sekundární epilepsii, hyperaktivitu, syndrom ADHD a vývojovou poruchu řeči. Kubík potřebuje 24 hodinovou péči, dojíždí do speciální školy, kde navštěvuje autistickou třídu. V současnosti nejvíce potřebuje rehabilitační pobyt v sanatoriu. S tím se mu budeme snažit pomoci formou sehnání financí. Kubíka s námi na žádné akci osobně neuvidíte, ve společnosti cizích lidí se necítí dobře, přesto je pro nás důležitým kolečkem v soukolí týmu. Pokud se chcete do pomoci Kubíkovi zapojit i vy, máte možnost sběrem víček. Ozvěte se sestře Kubíka Terce na email terinkaLochmanova@seznam.cz.

Rok 2016

Leoš Čapek

Leoš pochází z Býště. V roce 2016 mu bylo 39 let.  Zranil se před 3 lety skokem do vody a od té doby se pohybuje na vozíčku. Rok strávil po nemocnicích, než se konečně mohl vrátit domů. Leoš by rád změnil některé věci ve svém životě. Chtěl by začít sportovat, jezdit na kole, plavat, cvičit v posilovně, vrátit se na čtyřkolce do lesa, kde se před zraněním pohyboval jako myslivec.  Chtěl by aktivně trávit volný čas se svým synkem Tadeášem. Možná by se i osamostatnil a získal bydlení ve vlastním bytě. Leošovi se podařilo získat finanční prostředky na nákup vlastního handbiku. A v roce 2017 s námi sám vyrazí na trať handy cyklo maratonu jako závodník. Celý Leošův příběh si můžete přečíst v rozhovoru tady.

Rok 2015

Renča Fojtíková

Renču naše výzva, že hledáme svého chráněnce pro rok 2015 zastihla na rehabilitačním pobytu v Praze v Parapleti. Na vozíčku seděla čerstvě, uběhla jen krátká doba od její nehody. A nové výzvy, stát se naším kamarádem se chopila bez sebemenšího zaváhání. V době maratonu, kdy jsme umdlévali na trase, nás neúnavně podporovala svými texty na blogu závodu. Ač jsme před maratonem neměli mnoho příležitostí společně se seznámit, po vřelém objetí v cíli se z nás stali věrní přátelé. Renča před úrazem cestovala po celém světě a do dvou let od svého pádu z koně zase nastoupila do letadla a vydala se vstříc dalším dobrodružstvím, tentokrát v Indii, kde strávila sama bez asistenta tři měsíce.

Rok 2014

Ráďa Pokorný

Ráďa se stal naším prvním chráněncem. Kamarád s velkým “K” našeho kapitána Radka Kvačka. Skromný kluk, usměvaný pohodář nejdříve z judistických žíněnek, později z atletických stadionů a curlingové ledové plochy. Život naruby se Ráďovi obrátil ráno 20. února 1998 v pouhých 23 letech. Jel za kamarádem, aby společně sledovali naše hokejisty v památném naganském semifinále proti Kanadě. Bohužel k němu již nedojel. Mladého a talentovaného judistu se slibně se rozvíjející kariérou a juniorského mistra republiky vytlačilo do příkopu jiné auto při předjížděcím manévru. Ráďa nebyl připoutaný, udeřil se do hlavy, napůl vypadl ven a poškodil si krční páteř. Necítil nohy, částečně měl ochrnuté i ruce. Později se navíc přidaly komplikace s proleženinou a lékaři mu museli amputovat levou nohu. Těžká životní situace, se kterou by měl sílu poprat se jen málokdo. Kdo se ale narodí jako bojovník, zůstane jím, i když leží na lopatkách. Radek se během dvou tří let odrazil ode dne a začal postupně plavat, dělat altetiku a nakonec hrát curling. Získal v něm několik mistrovských titulů a v roce 2011 byl jako člen reprezentačního družstva i u české premiéry na mistrovství světa. Klouzavé kameny se staly jeho velikou sportovní láskou i životní náplní, rád předával své herní zkušenosti druhým, především dětem. Bohužel, 3. listopadu 2016 se ve věku 41 let Ráďova životní pouť v tichosti a náhle uzavřela. Přes smutek, který v srdcích máme, si budeme Ráďu pamatovat jako skvělého a statačného kluka a úsměvem na rtech.

Rok 2013

V prvním ročníku maratonu ještě žádní konkrétní chráněnci neexistovali.