Přátelství, která vznikají na pozadí 111-ky, vytváří teprve ten opravdový rozměr celé akce, říká Ráďa Kvaček

A komu jinému ponechat závěrečná slova na téma handy cyklo maraton, než našemu kapitánovi Ráďovi Kvačkovi, který stojí u aktivit K4 od samého počátku a závod pojede už popáté. Bez  jeho taktovky by K4 dnes nebyla tím, čím je. I proto jsme Radkovi ponechali více prostoru, než všem ostatním členům týmu a vy nám to jistě prominete 🙂

Ráďo, letos se extrémního cyklistického maratonu účastníš s týmem již popáté. Čím je pro tebe závod tak přitažlivý?

Na začátku to byla jen taková “projížďka” na kole, postupně na mě začal působit i ten širší rozměr celé akce, pomoci člověku, který se v životě ocitl ve složité situaci. Důležitou roli  hrají lidé kolem mě, kteří se s myšlenkou ztotožnili a dnes jsme tým, který si vzal za cíl, každý rok svými aktivitami jednomu takovému člověku pomoci, psychickou podporou, motivací, materiálně, přátelstvím. Za ty minulé čtyři ročníky máme nové tři kamarády a věřím, že k nim přibydou postupně další.

Co účast v takové akci znamená celoročně? Co vše se za tím skrývá?

Celoročně? Po minulém závodě jsme se rozhodli, že jedeme znovu, to je vždy to nejdůležitější, letos o to složitější, že jsme do závodu přihlásili i druhý tým a to osmičlenný. Jednak z toho důvodu, abychom zapojili našeho patrona z minulého roku Leoše, a tak on letos bude sám stát na startu. Ale také proto, abychom dali prostor dalším kamarádům, kteří jsou kolem nás a projevili zájem zapojit se. No a ve výsledku to znamená 2 týmy, 6 aut, 12 cyklistů, 12 řidičů, fotograf, tedy celkem 25 lidí s rozpočtem 150 tisíc korun. Za tím je spousty mravenčí práce toto vše poskládat, zorganizovat, připravit, naplánovat, ale také třeba navrhnout naše vlastní dresy. Máme však tým skvělých lidí, kteří se aktivně zapojili, každý dle svých možností a především chutě.

Změnilo se pro vás něco v porovnání s loňským závodem?

Především to, že na startu za K4 cyklo týmu budou stát dva týmy. A pak ne snad změnilo, ale máme navíc další zkušenosti, které letos chceme zužitkovat, ať už v přípravě, tak potom v samotném závodě.

Jak se na maraton připravujete?

Zodpovědně – trénujeme, ladíme detaily, plánujeme cestu, připravujeme se na různé varianty, ale závod je krásný právě proto, že je dlouhý, nevyzpytatelný a přináší spousty nových situací a s nimi krásné zážitky, na které se pak s oblibou vzpomíná.

Jakým výzvám se na trase postavíte?

Náročnost trati je specifická v její délce a pojetí, což sebou přináší především fyzickou únavu, vstupuje tam i kouzlo navigace, správné taktiky střídání. Specifická je spolupráce handicapovaných a zdravých lidí, v sehranosti a fungování celého TÝMU! No a samozřejmě počasí, to nám už v minulých ročnících ukázalo, jako umí za čtyři dny kouzla.

Závod má oproti jiným sportovním podnikům zvláštní přidanou hodnotu. Každý tým celý rok spolupracuje s konkrétním člověkem ve svého okolí, který se nedávno zranil či vážně onemocněl a snaží se mu ukázat, že úrazem nebo nemocí život nekončí, jen začíná v nových podmínkách. Koho letos podporujete?

Podporujeme dva kamarády, 13-ti letého Kubíka a 46-ti letého Libora. Oba jejich příběhy si můžete přečíst tady na našich webových stránkách. Ale právě tato podpora, konkrétním lidem, ta vazba, ta přátelství, která vznikají na pozadí 111-ky, to je teprve ten opravdový rozměr celé akce!

S čím vším můžete handicapovanému nebo nemocnému člověku vlastně pomoci?

Každý takový člověk je v jiné fázi svého postižení. My se vždy snažíme vycítit, kde je naše podpora tou neúčinnější, kde opravdu můžeme pomoci. Vždy nám jde o kontakt s tím člověkem, navštěvujeme se, děláme společně další aktivity, podpoříme nejen samotné handicapované, ale i jejich rodiny tím, že na svůj problém nejsou samy, což je někdy to nejvíc, co můžeme udělat nebo dát. A pak se také snažíme získat prostředky na nákup nějaké speciální zdravotní rehabilitační pomůcky, sportovního vybavení, na rehabilitační pobyty … vždy jde o konkrétního člověka, konkrétní situaci.

Až budete v cíli závodu, co pro tebe bude známkou spokojenosti?

Že se tam setkáme celý tým v pořádku, unavení, ale plní zážitků a budeme se spolu chtít vidět zas.

Když se zaměříme na tebe samotného – co tobě aktivita v neziskové organizaci přináší?

Moje cesta k dnešnímu vnímání podpory handicapovaných byla dlouhá, dnes, když vidím změnu, pokroky u našich kamarádů, patronů z minulých let vím, že to má smysl. Má smysl pomoci byť jedinému člověku ročně. Přijde mi to správné, normální …

A pozoruješ vliv vaší práce v prostředí handicapovaných na okolí?

Naším cílem je mimo jiné ukázat svět handicapovaných, přiblížit ho lidem, kteří takovou zkušenost nemají. Vidím to především na tom, že se k nám přidávají noví a noví kamarádi, kteří se chtějí zapojit do našich společných aktivit … prostě slovy klasika “A vo vo vo tom to je!”.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *