Anička Martínková o maratonu: Nepoznáš nikoho líp, než když ho vidíš zpoceného, zničeného, spícího nebo jen v trenkách

Naší Aničku ani snad nemusíme nijak extra představovat, za dva roky na trati maratonu ji zná skoro každý! A kdo přeci ne, její povahu a životní hodnoty jasně vyčte z následujících řádků. Anička je nejem krásná a chytrá holka, navíc jí nechybí statečnost a bojovnost! Smrtící kombinace :). Je jedinou ženou ve startovním poli čtyřčlenných týmů. A mnozí si možná ani nevšimnete, že Anička neslyší.

Aničko, jedeš maraton už potřetí … může tě v něm ještě něco překvapit?

Řekla bych, že určitě! Při jízdě se ráda v té rychlosti kochám, takže místa, kterými projíždíme, mě vždy nadchnou. A samozřejmě, každý ročník má své jedinečné příběhy, nejen ty, co jsou veřejně známé díky klukům Tomášovi a Héřovi, ale hlavně ty, co se odehrávají během maratonu, co vzniknou v potu, dešti, smíchu, úlevě, přátelství…

Jaké sis pro sebe letos v závodě nastavila cíle?

Kromě dojetí do cíle jako vždy? 😂 Asi se snažit víc, máknout, zařvat sama na sebe a překonat se… Kluci jsou namakaní a hodně mi to během těch 5 dnů ulehčují, ale jsme prostě tým a je jedno, že jsem holka, není fér nechávat největší hard úseky na nich. 😀😘 To oni jen tak tvrdí, že mi to neusnadňují.😜😊

Žijete doma maratonem jako rodina? Tvoji rodiče pojedou oba závod v roli řidičů.

Neřekla bych, že žijeme tak maratonem, jako spíš tím přátelstvím, co vzniklo v rámci maratonu a K4. Vem si, že jsem při premiérovém závodě viděla kluky (Ráďu a Jirku) poprvé pár hodin před startem a Péťu až během něj! 😂 Nepoznáš nikoho líp, než když ho vidíš zpoceného, zničeného, spícího nebo jen v trenkách.😂

Co je pro tebe za celou dobu nejobtížnější?

Spát a sednout znova na sedlo.

Ve 4-ce už jste stabilní tým. Dostaví se někdy na trase ponorka a jak jí případně zvládáte?

Upřímně? Netuším. S Péťou jsme docela dvojka, řekla bych, a oba optimisté nebo aspoň já, on je ten vtipálek 😂. Když  nemůže jeden, druhý to nějak vykompenzuje… Možná to je i tím pohlavím😂😂. Fakt nevím. I když já jsem měla ponorku loni v tom úseku tuším nějak z Lednic do Pasohlávek? Naštvaná, unavená, protivná… Nemluvím, otočím se a vypadnu – na záchod, k jídlu, kamkoliv. Jen ať tím nezatěžuju posádku, protože, jak se říká: všechno je v hlavě. Zanadávam sama sobě, ošplíchnu se a jede se dál. 😊

A závěrem … prozradíš nám, kolik máš letos natrénováno?

Musím? 😅 Radku, prosím, dál radši nečti.😂😂Moc ne, vždy nechávám maximální trénink na last minute. Asi kolem 250 bych měla mít. A héj, je to víc než loni! 😅😂 Já totiž neumím moc trénovat sama, potřebuji nějakého zajíce, na kterého se můžu pověsit nebo mu ujíždět. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *