Díky za bezva Lipno!

Už by nás to nemělo překvapovat, ale ano, je to tak! Prožili jsme další báječný den, tentokrát i přes ne úplně sluníčkové počasí. V Přední Výtoni jsme se zúčastnili posledního závodu ČEZ Handy Kvadriatlonu v roce 2016.

Protože Lipno je daleko ze všech koutů Česka, kde jsme členové K4 roztroušení, vydali jsme se směr jih už v sobotu odpoledne. Neuvěřitelně milé a pohostinné přístřeší jsme nalezli u rodiny Kolínských v blízkosti Horní Stropnice asi 60 km od místa závodu. Dlouho nezapomeneme na hory jídla, dobrého pití a povídání a zábavy až do pozdních nočních hodin. K tomu neuvěřitelný výhled na Novohradské hory a do duše vstupující klid všude okolo, kam se jen oko podívalo. Děkujeme!!!

V neděli ráno jsme se vydatně posílili před závodem, naskákali do aut, doslovně, protože čas kvačil 🙂  a vyjeli jsme směr cíl. Tam už na nás čekal nervózní zbytek družstva („kde proboha jsou!?“) včetně lidských a zvířecích fanoušků.

Na tento závod jsme vyrazili s rekordním počtem přihlášených účastníků. Leoš s Ráďou jako zkušení mazáci, holčičí štafeta v pražském složení Hanka, Dáša, Irča plus skvělá Olí, která nahradila Jardu, a nakonec premiérově i Péťa ve smíšené dvojce s Fitkoloběžkou Renčou. K tomu skvělí fanoušci Tadeáš, Péťa a Eliška.

Že si závod užijeme, bylo jasné hned po příjezdu na místo. V okamžiku, kdy jsme zaparkovali auto, přestalo pršet. 🙂 Času do startu málo, ale Olí a Renča už nás zaregistrovaly, takže zbývalo pouze poskládat kola a handbike, namazat o otřít řetězy, obléci se do vody (někdo si natahování do neoprenu pro jistotu dal 2x, poprvé to zkusil nanečisto obráceně), napsat si čísla lihovou fixou na svalnaté paže a nožky a už se tlačit na výhodnou pozici k vodě. Následoval startovní výstřel a celá masa závodníků se valila a tlačila do cíle první disciplíny – 400 m ve vodě.

Olí snahu doplavat co nejrychleji k bóji mátl Péťa, otáčejíc se střídavě na záda a zase dopředu. „To jsem něco přeslechla v pravidlech, to se musí?“. Radost a dobrý pocit z pokroku si vychutnali kluci, Leoš se srovnal se svým strachem z vody tak bravurně, že vody Lipna s Ráďou opouštěli dřív, než pozdější vítězové celé kategorie handy/nehandy AZ pokorní!

Další bylo kolo! Nejobtížnějším se ukázal výběh a doběh s kolem z depa, to jsme netrénovali a zadýchalo nám to plíce víc, než pozdější rychlost 37km/h na rovince.

Následovala elektronická střelba. Střílelo to nějak lépe než v Praze. Olí válela, 5 z 5, a navíc ještě pojistila minimální časovou ztrátu střežením volné střelecké pozice! Irča už potřebných 8 tref dostřílela i s chybou a běželo se do finiše na loďku. Tady ve štafetě nezklamala osvědčená a sehraná dvojka Dáša / Hanka. Holky při svém ladném klouzání lodi po vodě předjížděly jiné týmy! A pak už následoval jen krátký běh do cílové brány. V těsném závěsu se do cíle přiřítila i Fit K4 Péťa s Renčou, s úsměvem na tváři, jak jinak! Následovalo čekání na kluky, kteří se malinko zasekli na kolech. Po příjezdu do depa byla kanoe už jen rutinou. 🙂 V cíli se Leoš průjezd bránou vychutnal jako pravý závodník, o Kváčově výrazu v tváři si udělejte názor sami. 🙂

Kamarádi, všem obrovská gratulace, za účast, nasazení a tu dobrou partu, kterou dokážeme vytvořit.

A zbývají nám už jen závěrečná slova, o která se postaral náš Leoš. Na kapitánův dotaz: „Leoši, jedeš na Zážitkáč?“ Leoš bez mrknutí oka utrousil: „O on někdo nejede?“ :). Náš příběh už tak má pokračování, těšíme se všichni na setkání v Poslově Mlýně koncem září! 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *