Hanka Hájková: Na kole se ráda kochám

Neodmyslitelnou součástí týmu K4 je Hanka Hájková. Nechybí snad na žádné akci Cesty za snem, objevuje se vždy s úsměvem na tváři a šíří mezi členy týmu i ostatními pozitivní energii a dobrou náladu. Hanka pomáhá zajišťovat finanční stránku fungování týmu, podílí se organizačně na přípravách týmových aktivit, povzbuzuje, fandí.

Hanko, jaká byla tvoje cesta k akcím Cesty za snem a k týmu K4?

Krátká. Radek Kvaček se jednou rozpovídal o OHCM 2014, mě to zaujalo a jak povídal, mně už se honilo hlavou, co udělat pro to, aby se jel OHCM 2015.

Je cyklistika tvůj nejoblíbenější sport nebo dáváš přednost jinému druhu sportování?

Určitě ano, ale spíš bych to nazývala jízdou na kole. 🙂 Nejsem ten typ, co sedne na kolo, skloní hlavu a šlape. Proto mám raději polní, lesní cesty, jízdu v terénu…  V zimě lyže, hory jsou moje srdcová záležitost, a to i v létě.  Pak jsou to brusle, badminton, beach volejbal…  Ale všechno pro radost, že se hýbu, jsem s přáteli. Nemohu nezmínit aktivity s Gardem, naším psem, 10-ti kilometrové procházky zpestřené během. 🙂

V březnu jsi utvořila s kapitánem K4-ky Kváčou dvojici pro zimní kvadriatlon. Užila sis závod?

Měla bych začít tím, jak jsem se tam vůbec ocitla. Radek se zeptal, jestli bych jela. V domnění, že se ptá, zda bych se tam jela PODÍVAT, odpověděla jsem „ano“. Nikdy jsem nešla do žádného závodu s tím, že budu poslední… Takže jsem se na to podívala z té druhé strany, že podpořím dobrou věc a strávím den s partou skvělých lidí. Tedy – UŽILA.

Uvidíme tě v brzké době znovu v řadách kvadriatlonových závodnic?

Pokud se najde někdo, kdo bude mít na to stejný pohled, že to dáme srdcem…  Ale přípravu rozhodně nepodcením. 🙂

Spousta lidí určitě není lhostejných ke svému okolí. Mnoho z nás možná jen neví, jak podat handicapovanému člověku pomocnou ruku nebo se stydíme. Jak to bylo u tebe? Stála jsi už někdy dříve po boku lidem s handicapem tak blízko, jako nyní?

Nestála. Prvně, v tom pravém slova smyslu, to bylo na Ladronce, pak Zážitkový víkend. Všechno ale bylo tak přirozené, bez rozdílu jestli někdo sedí na vozíku nebo běhá. Je ale pravdou, že mě tato oblast nějakým způsobem vždycky zajímala a přitahovala.

Pomáháš shánět pro tým sponzorské peníze. S jakou úrovní sociálního cítění ve firmách si se při tom setkala?

S žádostí o finanční podporu jsem se obracela na naše obchodní partnery. Byly to především ženy, s kým jsem se setkala. Povídaly jsme si u kávy, byly nadšené nejen cyklomaratonem, ale celkově myšlenkou Cesty za snem. Měly chuť pomoci. Bohužel při dalším jejich prezentování na kompetentních místech už zájem nebyl.  Ale nechci být v tomto pesimistická, protože vím, že se například podílejí na projektech Hamzovy léčebny v Luži.

Ráda bych se zmínila o naší firmě Swiss Life Select. Máme nadaci Naděje dětem, kam každý přispívá procentem z platu. Mohli jsme tak podpořit handicapované děti pořízením různých přístrojů, pomůcek, kočárků a podobně. Naše podpora také směřuje do dětských domovů, neziskových organizací. Výjimkou pro nás není ani pomoc nemocnicím.

Polovina týmu v závodě, ty a další aktivní fanoušci K4-ky pracují v řadách firmy Swiss Life. Zapojil se váš zaměstnavatel víc do projektu maratonu?

Swiss Life nám poskytla materiální podporu.

Jako fanoušek, v době závodu … spíš vůbec? 🙂

Jasně že jo – 8 hodin, v pohodlné posteli, ráno i večer sprcha…  Ale myslím na ně. 🙂

Jak často sleduješ online mapu týmů na trase? Jdeš se po probuzení nejdřív nasnídat nebo si pustit počítač?

Počítač! Sledovala jsem i během dne, porovnávala ve změti čar, jak jim to šlape, prohlížela fotky, četla diskuze. Dávalo mi to, alespoň trochu, možnost „být s nimi“.

Na závěr pro tebe mám jednu záludnou otázku … nemihne se někdy v koutku tvé hlavy myšlenka účastnit se závodu jako jezdec?

Pokud by to nebyl závod, tak je to hodně lákavé … Jak jsem říkala na začátku, nejsem „cyklista“. Já bych se kochala … A kdybys věděla, jak se v K4 počítají „ztracené“ minuty. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *